Formuláře | Kalendář akcí | Kontakty | Mapa webu | Online služby | Potřebuji vyřídit | Úřední deska | Řešení krizových situací a prevence
 

OBEC MEZOUN - oficialni web obce

Home Historie obce Mezouňské hrnčírny

Mezouňské hrnčírny

První provizorní hrnčírna v čp. 52

První provizorní keramickou dílnu založili František Žáček a Josef Votava v Mezouni v roce 1887 v čp. 52 (Na Špejchaře). Jelikož však tato dílna nevyhovovala výrobě většího rozsahu, pronajal si František Žáček dům čp. 57 na hranici mezouňského katastru u Vysokého Újezda, který sousedí s hospodou "Na Marjánce".

Hrnčírna Františka Žáčka (čp. 58)

V roce 1894 si pronajal a o čtyři roky později koupil František Žáček dům čp. 58 od rolníka Josefa Čuby, kde již fungovala menší hrnčírna. Dnes se dům nachází v katastru vedlejšího Vysokého Újezda. V roce 1903 byla zbourána stará nevyhovující pec a postavena moderní Kaselská, kde bylo možno vypalovat nádobí v průměru při teplotě 1200°C. Od té doby zaměstnával František Žáček tři kruhaře a jednoho polejvače.

Zaměstnanci dílny Františka Žáčka
Výrobky dílny Fr. Žáčka připravené pro Pražský veletrh (1926)

Vyrábělo se zde keramické zboží, jež mělo znamenitou pověst v celém dalekém okolí Prahy, Kladna a Berouna. Vyváželo se však také do ciziny. Jednalo se zejména o kameninové nádobí, ale i malované talíře, džbánky a různé ozdobné sošky. Hrnčírna získala za své výrobky mnohá ocenění na výstavách. A kolik si mohli vydělat ve dvacátých letech hrnčíři? Za osmihodinovou pracovní dobu 30 - 40 Kč podle kvality hrnčíře, pomocní pracovníci mezi 20 - 30 Kč.

Ukázka malované keramiky
Ukázka malované mezouňské keramiky

Výroba musela být omezena v roce 1939 kvůli nedostatku paliva, které bylo přidělováno v nedostatečném množství. Po smrti zakladatele hrnčírny Františka Žáčka v roce 1945 pokračovali ještě rok jeho dva synové s jedním pomocníkem. Pro nedostatek paliva a surovin však museli výrobu zastavit.

Hrnčírna Václava Žáčka (čp. 59)

Další moderní hrnčírna vznikla přímo uprostřed obce v domě čp. 59 vedle studánky zvané Mličník. Zakladatelem byl mladší bratr Františka Žáčka Václav Žáček. Kameninové výrobky se zde vyráběly stejným způsobem jako ve výše zmiňované hrnčířské dílně.

Hrnčírna Václava Žáčka
Hrnčírna Václava Žáčka

V roce 1920 byla z iniciativy p. Hrubého založena firma "Menšík, Pellé a Hrubý", která měla v úmyslu zavést v Mezouni velkovýrobu keramického zboží. Byl proveden geologický průzkum na pozemcích u lesa Březná, patřících p. Hrubému. Dále byli vyškolováni budoucí tovární dělníci a počalo se s hloubením prvních štol. Bohužel však některé z nich byly asi v hloubce pěti metrů zaplavovány vodou a ruční čerpadla nestačila šachty odvodňovat. Na jiných místech byl objeven pouze písek či menší množství hlinky, které by však nedovolovalo začít s velkovýrobou.

Po dvou letech bylo proto od tohoto záměru upuštěno a firma si pronajala již fungující hrnčírnu p. Václava Žáčka, kde zavedla alespoň částečně strojní výrobu. Na třech kruzích se pracovalo po staru a tři byly upraveny na pohon parní lokomobilou.

Diplom pro Václava Žáčka
Diplom Obchodní a živnostenské komory pro Václava Žáčka (1906)

A jaké byly výdělky dělníků ve dvacátých letech v této dílně? Kruhař si vydělal dle kvality 30 - 40 Kč, pomocná děvčata kolem 15 Kč. Celkem zde bylo zaměstnáno šest kruhařů, čtyři pomocnice a jeden strojník.

Provoz dílny byl ukončen po smrti Václava Žáčka v roce 1943.

Postup při vypalování keramiky

Pec na vypalování nádobí byla dlouhá přes 10 m, široká 3 m a vysoká asi 1,8 m. Vpředu bylo topeniště a po straně vchod, kterým se dopravovaly syrové výrobky.

Před zapálením pece se zazdil otvor, kterým se tam vcházelo. Na každé vypálení se spotřebovalo asi 30q hnědého uhlí a asi dva lesní metry dřeva. Doba potřebná na vypálení syrového nádobí byla kolem 26 hodin. Po té se vchod opět vyboural, aby pec vychladla a nádobí se mohlo asi tak za 24 hodin vynosit ven.

Ukázka malované keramiky
Ukázka malované mezouňské keramiky